Více než 800 let stará lokalita Muldenhütten se nachází asi 3 km jihovýchodně od Freibergu a leží přímo na východním břehu řeky Freiberger Mulde. Od roku 2012 patří území k městu Freiberg. Lokalita se dělí na zastavěnou průmyslovou oblast Muldenhütten jižně od veřejné komunikace v Muldenhütten a na lokalitu u Schachtofenu I, která se skládá převážně z památkově chráněných, nevyužívaných budov a charakterizuje severní část Muldenhütten.

Díky zbývajícím historickým a památkově chráněným hutním budovám a částečně zachovalému technickému zázemí patří areál k nejstarším dosud existujícím hutím neželezných kovů v Německu. Soubor zahrnuje budovy z konce 18. až počátku 20. století.

Chata Pattinson a budova šachtové pece mají historický význam pro projekt recomine. Tyto budovy jsou součástí areálu u šachtové pece I historického komplexu železáren. Jak v budově šachtové pece, tak v Pattinsonově chatě je minerální stavební materiál (omítka, malta), prach a podlahy budov silně kontaminovány škodlivinami, jako jsou As, Pb, Cd, Cu a Zn, které pocházejí z tavby freiberských rud (Darbinjan, 2017).

První hutní provozy byly na místě pravděpodobně v provozu již kolem roku 1300. Prvním písemným dokladem o existenci hutě v této lokalitě je dědická listina z roku 1318 (Kolmschlag, 2010). Dodávky rudy do „Obere Muldener Hütte“ (známé také jako „Krumme Hütte“) a „Untere Muldener Hütte“ (známé také jako „Neue Hütte“ nebo „Stückofenhütte“) jsou doloženy od roku 1524.

Zejména od první poloviny 19. století se Muldenhütten stal průmyslovým centrem v regionu Freiberg, z něhož vzešel významný technologický rozvoj pro celý železářský a ocelářský průmysl (Albrecht, 1999). Na konci války v roce 1945 se hutní výroba, stejně jako hornictví ve Freibergu, zastavila. V rámci reparací Sovětskému svazu byly demontovány důležité závody a zařízení. Přesto se do konce roku 1945 podařilo výrobu olova a drahých kovů znovu rozběhnout.

V roce 1961 byly všechny hutě a doly v oblasti Freibergu sloučeny do společnosti VEB Bergbau- und Hüttenkombinat „Albert Funk“ Freiberg. Prvním významným rozhodnutím bylo soustředit v budoucnu výrobu olova v Muldenhütten. Z ekonomických důvodů musela být těžba ve Freibergu a okolí v roce 1969 ukončena. To znamenalo, že tavení olova v Muldenhüttenu muselo přejít výhradně na druhotné suroviny, především na bateriový šrot.

Politická změna v roce 1990 znamenala konec ocelářského kombinátu. V průběhu transformace závodu Muldenhütten byly vyčleněny jednotlivé výrobní oblasti. V důsledku transformačního procesu vznikla směsice podniků z oblasti recyklace a kovovýroby a dalších inovativních průmyslových a obchodních podniků (Hein, 2010).

V důsledku přestavby a restrukturalizace se ztratila značná část historické struktury budov, která kdysi existovala. Výjimkou je lokalita u šachtové pece I v severní části areálu Muldenhütten s historickými budovami Shaft Furnace Building a Pattinson Hut.

Areál u Šachtové pece I

Areál Schachtofen I je nejstarší dochovanou částí historické železárny v Muldenhütten. Základy některých budov pocházejí ze 16. století. Celý areál má rozlohu přibližně 2,5 ha (Mollée, 2013).

Budova šachtové pece

Budova šachtové pece (= šachtová pec I) byla postavena v letech 1886/87 v severovýchodní části Hüttenhofu. Předpecí vysoké pece se nachází východně od budovy, struskoviště a peletizační jímka jižně směrem k Hüttenhofu. V roce 1939 byla při přestavbě instalována šachtová pec, která existuje dodnes, a budova šachtové pece byla rozšířena. Budova se skládá ze tří podlaží, přičemž v přízemí se nachází odkalovací zařízení, uprostřed spalinový kanál a v horním patře plošina pece. Původní šachtová pec stále existuje a byla v provozu až do roku 1991. Jedná se o šachtovou pec Pilz (Darbinjan, 2017). Budova šachtové pece je památkově chráněná a od roku 2019 je zapsána na seznamu světového dědictví UNESCO.

Pattinsonova huť a odsíření zinku

Pattinsonova huť se skládá z části budovy, v níž se používal Pattinsonův proces (= severovýchodní křídlo) a z části, která sloužila k odsíření zinku (= severozápadní křídlo).

Pattinsonova huť byla postavena kolem roku 1855/56 v rámci zavádění Pattinsonova procesu. Původně sloužila k výrobě čistého olova z olova obsahujícího drahé kovy pomocí Pattinsonova procesu. V roce 1885 byl v severozápadním křídle budovy zaveden proces odsíření zinku podle Parkese. V roce 1886 byly na Pattinsonově huti provedeny stavební úpravy, které vedly k její dnešní velikosti. V roce 1921 byl ukončen pracovně náročný Pattinsonův proces a současně byla vybudována mechanická závěsná dráha (Kolditz, 2009). V roce 1943 byla postavena továrna na těžké olovo. Po roce 1945 byla jímka a čerpadla okruhu chladicí vody šachtové pece I přemístěna do severovýchodního křídla Pattinsonovy huti. Odsíření zinku bylo ukončeno v roce 1969 a výroba tvrdého olova v roce 1972 (Kolmschlag, 2010). Pattinsonova huť a budova šachtové pece jsou památkově chráněny a od roku 2019 jsou zapsány na seznamu světového dědictví UNESCO.

V průběhu let byly pro areál Muldenhütten, konkrétně pro budovy Schachtofengebäude a Pattinsonhütte, vypracovány různé koncepce následného využití, z nichž většina byla zamítnuta. Výběr z nich je uveden zde:

• Projektový seminář vídeňských studentů: Rozvoj myšlenek na ekologické a kulturní centrum a koupaliště ve spojení s průmyslovým areálem Muldenhütten
• Koncepce využití, která počítá s muzejním a gastronomickým využitím v Pattinsonově huti a v závodě na odsíření zinku
• Koncepce environmentálního a kulturního centra
• Koncept bazénu ve spojení s průmyslovým souborem
• Koncept pro gastronomické využití

Potenciál lokality spočívá především v tom, že jako pilotní projekt lze ve spolupráci památkové péče, vědy, firem a obce vyvinout a vyzkoušet postupy hodnotného a udržitelného nakládání s kontaminovanými památkami.

Vzhledem k velkému počtu srovnatelných lokalit na celém světě může Muldenhütten stanovovat standardy a sloužit jako vzor. Případné koncepce následného využití musí být vždy vypracovány s ohledem na statut světového dědictví.

Albrecht, H. (1999): Konzeption zur umfassenden Nachnutzung des historischen Hüttenstandortes Muldenhütten bei Freiberg/Sa., Studie im Auftrag der Stiftung Innovation und Arbeit Sachsen.

Darbinjan, F. (2017): Bericht Hüttenkomplex Muldenhütten, Schachtofen I, Schadstoffuntersuchung., Verfasser: Gea SAXONIA.

Hein, D. (2010): Freibergs Hüttenwerke Bilder aus Vergangenheit und Gegenwart., Hrsg.: SAXONIA Standortentwicklungs- und -verwaltungsgesellschaft mbH, Freiberg.

Kolditz, C. (2009): Der historische Hüttenstandort Muldenhütten, Erläuterungsbericht zur denkmalpflegerischen Analytik sowie zu konzeptionellen und entwerferischen Ansätzen.

Kolmschlag, F.-P. (2010): Sieben Jahrhunderte Hüttenstandort Muldenhütten., Hrsg.: Muldenhütten Recycling und Umwelttechnik GmbH.

Kowar, R. (2017): Muldenhütten Ein Rückblick in historischen Postkarten., Hrsg.: Muldenhütten Recycling und Umwelttechnik GmbH, Freiberg.

Mollée, R. (2013): Altlastenprojekt SAXONIA 1993 – 2013 eine Retroperspektive., SAXONIA Standortentwicklungs- und -verwaltungsgesellschaft mbH (Hrsg./Verlag), 1. Auflage, Freiberg.