Odval Davidschacht byl v provozu od roku 1951 do roku 1964. Má rozlohu přibližně 6,3 ha a objem přibližně 760 000 m3. V důsledku zpracování rudy z freiberského důlního revíru v Davidschachtu byly do výplachové skládky splachovány především zbytkové materiály z mokré chemické flotace a jemně mleté složky freiberského gneisu.

Halda Davidschacht je spolu s haldou Hammerberg, Grobbergedamm a haldou David-Richtschacht součástí bývalého důlního díla Davidschacht. Odval Davidschacht se nachází na severovýchodním okraji Freibergu, přímo na svahu údolí k řece Freiberger Mulde. Obraz lokality Davidschacht charakterizují četné komerční podniky (IBUR, 1995b).

Začátek a konec těžby v Davidschacht

S výstavbou Davidovy šachty začaly na počátku 20. let 19. století práce na hloubení starých Davidových nálezových šachet. V následujících desetiletích byl průřez šachty několikrát rozšířen. Davidschacht byla součástí bývalého rudného dolu Himmelfahrt-Fundgrube, který je doložen od roku 1715 a v polovině 19. století byl největším dolem v Sasku. Po převzetí Himmelfahrt Fundgrube státem v roce 1886 bylo důlní zařízení modernizováno a areál dále rozšířen. V roce 1888 byl vybudován rybník na praní rudy. Stejně jako všechny doly ve freiberském revíru byl i Davidschacht v roce 1913 dočasně uzavřen (Fritze, 2000).

Těžba byla obnovena v roce 1936, především z důvodů obranného průmyslu, a v Davidschachtu byl postaven nový závod na zpracování rudy. Tím začalo poslední provozní období, které trvalo přibližně od roku 1937 do roku 1969 a v němž se Davidschacht stala vedle dolu Reiche hlavní těžební šachtou dolu Himmelfahrt. Davidschacht je se svými 736 metry nejhlubší šachtou v oblasti dolu Himmelfahrt (Fritze, 2000). Kromě lanové dopravy, dopravy materiálu a těžby se šachta od roku 1963 používala také k těžbě rudy pro celý důlní revír Freiberg a Brand-Erbisdorf. Právě v této době vznikly obrovské odvaly, které jsou dodnes zdaleka viditelné. Ty byly navršeny v okolí vlastní šachty, kde se nacházela navíjecí šachta a zařízení pro povrchovou těžbu a zpracování. Jedná se o hrubé odvaly David-Richtschacht, Davidschacht a Hammerberg. Výplachové odvaly se skládají z jemných výplachových písků a kalů ze zpracovatelského závodu, zatímco hrubé těžební odvaly byly vyplněny hrubou hlušinou (TU Bergakademie Freiberg, 2016).

Davidschachtská halda odpadních hornin byla v podstatě v provozu od roku 1951 do roku 1964. Zahrnuje staré oplachové nádrže prvního odvalu, které byly vybudovány v letech 1943/44 a provozovány až do jejich vyčerpání v roce 1951, a z nich vzniklé zařízení pro průmyslové nakládání s hlušinou (IAA), odval Davidschacht (Fritze, 2000).

K uzavření údolí byla východně od hromady odpadního kamene Davidschacht vybudována hráz z hrubého štěrku z hromady hrubého štěrku. Základovou část západní hráze tvoří pionýrský násyp s hrubým násypovým materiálem, nad nímž byl s postupujícím proplachováním každé čtyři metry položen násyp z proplachovacího písku, takže v konečném stavu vznikly tři násypy o šířce 3 až 4 m. V tomto násypu se nacházela i další část hráze. Každoročně bylo do haldy odpadních hornin v Davidschachtu vtláčeno přibližně 50 000 m3 až 70 000 m3 úpravárenských písků. V roce 1969 došlo ke konečnému uzavření s ukončením těžby ve Freibergu (Fritze, 2000).

Po ukončení těžby na šachtě Davidschacht

Po ukončení těžby byla všechna důlní díla v hornickém revíru Freiberg pod Rothschönberger Stolln (230 m n. m.) zatopena. Bývalý areál s povrchovými objekty a budovami Davidschachtu byl přidělen nově založenému racionalizačnímu provozu VEB Bergbau- und Hüttenkombinat „Albert Funk“ Freiberg a organizačnímu a výpočetnímu středisku (1969-1989). Zděné komíny struskové haldy Davidschacht byly zasypány a vyčnívající zbytky vyhozeny do povětří. V letech 1969/70 byla proplachovací skládka zasypána ornicí (Bergarchiv, 1958-1970). Od roku 1990 byla na lokalitě Davidschacht provedena četná průzkumná opatření a plánovací služby. V současné době je výsypka Davidschacht nevyužívaná.

Od roku 2012 probíhají na odvalu Davidschacht různé výzkumné projekty BMBF. V současné době probíhají nebo se plánují další projekty v rámci recomine. Následuje výtah z nich:

• Projekt SMSB: „Extrakce strategických kovů a minerálů ze saských důlních odpadů“ v rámci finančního opatření „r³ – Inovační technologie pro efektivní využívání zdrojů – strategické kovy a minerály“, 2012 – 2016, Koordinace projektu: Helmholtz Institut Freiberg für Ressourcentechnologie www.hzdr.de/db/!Publications
• Projekt ReMining: „Zařízení na získávání cenných materiálů ze sulfidických výplachů a jejich ekologicky šetrná sanace“ v rámci dotačního opatření „r+-Impuls – Impulse für industrielle Ressourceneffizienz“, koordinace projektu: G.E.O.S. Ingenieurgesellschaft mbH, 2017 – 2021 www.hzdr.de/db/Cms
• Projekt ReMining Plus: „Zařízení na získávání cenných materiálů ze sulfidických hlušin a jejich ekologicky šetrná sanace“ v rámci programu financování „recomine – environmentální technologie orientované na zdroje pro 21. století“, koordinace projektu: G.E.O.S. Ingenieurgesellschaft mbH; pokračování projektu ReMining, 2020 – 2023.
• SULTAN Projekt (HORIZON 2020):“European training network for the remediation and reprocessing of landfills in sulphide mining“,(“Evropská vzdělávací síť pro revitalizaci a přetěžení deponií po těžbě sulfidických rud”, koordinace projektu: Katholieke Universiteit Leuven, Belgie, 2018 – 2022 cordis.europa.eu/project/id/812580/de.
• Projekt EcoMetals:“Inovativní ekologicky šetrné postupy pro získávání strategických a vzácných kovů z primárních a sekundárních zdrojů“, koordinace projektu: Francoise Bodenan (Bureau de Recherches Géologiques et Minières), Francie, 2013 – 2017 www.hzdr.de/db/Cms.

Baumann, L. (2000): Lagerstätten des Erzgebirges., Stuttgart.

Büttner, P.; Gutzmer, J. (2016): Re-Mining – Gewinnung strategischer Metalle und anderer Mineralien aus sächsischen Bergbauhalden. In: Mineralische Nebenprodukte und Abfälle, Band 3, Berlin: TK Verlag Karl J. Thomé-Kozmiensky, 2016, 383-393

Frinz, E.; Jahns, C. (2017): Die Spülhalde Davidschacht in Freiberg – Geschichte, Umweltproblematik und geplante Sanierung. Freiberg Ecology online, 2, 2017, 4-17

Fritze, C. (2000): Entwicklungskonzept Gewerbegebiet ,,Am Davidschacht“ Freiberg Ebene 3: Altlastenseitige Erfassung.

Klemm, W.; Paul, M.; Jenk, U.; Meyer, J.; Greif, A.; Hartmann, J. (2015): Die Langzeitentwicklung der Belastung von Flutungswässern in Gruben des sächsischen Erzgebirges – Ergebnisse und Schlussfolgerungen. Conference Paper. Conference: Int. Bergbausymposium WISSYM 2015, Bad Schlema, 31.08.-03.09.2015, 87-98

Mollée, R. (2013): Altlastenprojekt SAXONIA 1993 – 2013 eine Retroperspektive., SAXONIA Standortentwicklungs- und -verwaltungsgesellschaft mbH (Hrsg./Verlag), 1. Auflage, Freiberg.

von Seggern, D. (2007): Analyse und Bewertung der Belastung der Freiberger Mulde und der Vereinigten Mulde mit ausgewählten Schwermetallen und Arsen im Zeitraum 2000 bis 2004., Diplom-Arbeit; Universität Leipzig, Fakultät für Physik und Geowissenschaften.

Wagenbreth, O. & Wächtler, E. (1986): Der Freiberger Bergbau. Technische Denkmale und Geschichte., Leipzig.