První hutě se na tomto místě nacházely pravděpodobně již kolem roku 1300. Prvním dokladem o existenci hutě v této lokalitě je dědická listina z roku 1318 (Kolmschlag, 2010). Od roku 1524 jsou doloženy dodávky rudy do "Obere Muldener Hütte" (nazývané také "Krumme Hütte") a "Untere Muldener Hütte" (nazývané také "Neue Hütte" nebo "Stückofenhütte").
Zejména od první poloviny 19. století se Muldenhütten stal průmyslovým centrem v regionu Freiberg, z něhož vzešel významný technologický rozvoj pro celý železářský a ocelářský průmysl (Albrecht, 1999). Na konci války v roce 1945 se hutní výroba, stejně jako hornictví ve Freibergu, zastavila. V rámci reparací Sovětskému svazu byly demontovány důležité závody a zařízení. Přesto se do konce roku 1945 podařilo výrobu olova a drahých kovů znovu rozběhnout.
V roce 1961 byly všechny hutě a doly v oblasti Freibergu spojeny do společnosti VEB Bergbau- und Hüttenkombinat "Albert Funk" Freiberg. Prvním zásadním rozhodnutím bylo soustředit v budoucnu výrobu olova do Muldenhütten. Z ekonomických důvodů musela být těžba ve Freibergu a okolí v roce 1969 ukončena. To znamenalo přechod tavení olova v Muldenhütten výhradně na druhotné suroviny, především na akumulátorový šrot.
Politický obrat v roce 1990 znamenal konec hutního kombinátu. V průběhu transformace hutního závodu Muldenhütten byly vyčleněny jednotlivé výrobní oblasti. V důsledku transformačního procesu vznikla směsice společností z odvětví recyklace a kovovýroby a dalších inovativních průmyslových a obchodních podniků (Hein, 2010).
V důsledku přestavby a restrukturalizace byla značná část kdysi existující historické struktury budovy ztracena. Výjimkou je lokalita u Šachtové pece I v severní části lokality Muldenhütten s historickými objekty budovy šachtové pece a Pattinsonovy hutě.
Areál u Šachtové pece I
Areál u Šachtové pece I je nejstarší dochovanou částí historické železárny v Muldenhütten. Základové zdi některých budov pocházejí ze 16. století. Celková plocha činí asi 2,5 ha (Mollée, 2013).
Budova šachtové pece
Budova šachtové pece (Šachtová pec I) byla postavena v letech 1886-1887 v severovýchodní části hutního závodu. Východně od budovy se nachází nádvoří vysoké pece a jižně je plocha pro strusku s granulační jímkou. V roce 1939 byla při přestavbě instalována dodnes existující šachtová pec a byla rozšířena budova šachtové pece. Objekt se skládá ze tří podlaží, přičemž v přízemí se nachází odběrové zařízení, uprostřed je spalinový kanál a v horním patře plošina vysoké pece. Původní šachtová pec stále existuje a byla v provozu až do roku 1991. Jedná se o šachtovou pec Pilz (Darbinjan, 2017).
Pattinsonova huť a odsíření zinku
Pattinsonova huť se skládá z části budovy, v níž se používal Pattinsonův proces (= severovýchodní křídlo) a z části, která sloužila k odsíření zinku (= severozápadní křídlo).
Pattinsonova huť byla postavena kolem roku 1855-1856 s technologií tzv. Pattinsonova procesu. Původně se Pattisonova metoda používala k výrobě čistého olova z olova obsahujícího drahé kovy. V roce 1885 byla v severozápadním křídle budovy zavedena Parkesova metoda odsířování zinku. V roce 1886 byly na Pattinsonově huti provedeny stavební úpravy rozšiřující ji na dnešní velikost. V roce 1921 byl ukončen pracovně náročný Pattinsonův proces a současně byla vybudována mechanická závěsná dráha (jednokolejka) (Kolditz, 2009). V roce 1943 byla postavena továrna na tvrdé olovo. Po roce 1945 byla nádrž a čerpadla chladicího okruhu Šachtové pece I přemístěna do severovýchodního křídla Pattinsonovy huti. Odsiřování zinku bylo ukončeno v roce 1969 a výroba tvrdého olova byla ukončena v roce 1972 (Kolmschlag, 2010).
Ochrana památek a UNESCO
Budova šachtové pece a Pattinsonova huť jsou památkově chráněné budovy a od roku 2019 jsou zapsány na seznamu světového dědictví UNESCO.
