Charakteristika a umístění

Více než 800 let stará huť Muldenhütten se nachází asi 3 km jihovýchodně od Freibergu přímo na pravém břehu řeky Freiberger Mulde. Od roku 2012 patří oblast Freibergu. Celkově je areál rozdělen na zastavěnou průmyslovou zónu Muldenhütten jižně od veřejné komunikace Muldenhütten (příjezdová komunikace k průmyslové zóně Muldenhütten) a severní část tvořenou převážně památkově chráněnými, nevyužívanými budovami s areálem u šachtové pece I.

Dodnes existující, historické a památkově chráněné budovy železáren a jejich částečně zachovalé technické vybavení, činí z místa jeden z nejstarších, dosud existujících areálů neželezné metalurgie v Německu. Soubor zahrnuje budovy z konce 18. až počátku 20. století.

Pro projekt recomine jsou důležité budovy Pattinsonhütte a budova šachtové pece. Tyto budovy jsou součástí areálu u Šachtové pece I historického hutního komplexu.

Historie

Historie

První hutě se na tomto místě nacházely pravděpodobně již kolem roku 1300. Prvním dokladem o existenci hutě v této lokalitě je dědická listina z roku 1318 (Kolmschlag, 2010). Od roku 1524 jsou doloženy dodávky rudy do "Obere Muldener Hütte" (nazývané také "Krumme Hütte") a "Untere Muldener Hütte" (nazývané také "Neue Hütte" nebo "Stückofenhütte").

Zejména od první poloviny 19. století se Muldenhütten stal průmyslovým centrem v regionu Freiberg, z něhož vzešel významný technologický rozvoj pro celý železářský a ocelářský průmysl (Albrecht, 1999). Na konci války v roce 1945 se hutní výroba, stejně jako hornictví ve Freibergu, zastavila. V rámci reparací Sovětskému svazu byly demontovány důležité závody a zařízení. Přesto se do konce roku 1945 podařilo výrobu olova a drahých kovů znovu rozběhnout.

V roce 1961 byly všechny hutě a doly v oblasti Freibergu spojeny do společnosti VEB Bergbau- und Hüttenkombinat "Albert Funk" Freiberg. Prvním zásadním rozhodnutím bylo soustředit v budoucnu výrobu olova do Muldenhütten. Z ekonomických důvodů musela být těžba ve Freibergu a okolí v roce 1969 ukončena. To znamenalo přechod tavení olova v Muldenhütten výhradně na druhotné suroviny, především na akumulátorový šrot.

Politický obrat v roce 1990 znamenal konec hutního kombinátu. V průběhu transformace hutního závodu Muldenhütten byly vyčleněny jednotlivé výrobní oblasti. V důsledku transformačního procesu vznikla směsice společností z odvětví recyklace a kovovýroby a dalších inovativních průmyslových a obchodních podniků (Hein, 2010).

V důsledku přestavby a restrukturalizace byla značná část kdysi existující historické struktury budovy ztracena. Výjimkou je lokalita u Šachtové pece I v severní části lokality Muldenhütten s historickými objekty budovy šachtové pece a Pattinsonovy hutě.

Areál u Šachtové pece I

Areál u Šachtové pece I je nejstarší dochovanou částí historické železárny v Muldenhütten. Základové zdi některých budov pocházejí ze 16. století. Celková plocha činí asi 2,5 ha (Mollée, 2013).

Budova šachtové pece

Budova šachtové pece (Šachtová pec I) byla postavena v letech 1886-1887 v severovýchodní části hutního závodu. Východně od budovy se nachází nádvoří vysoké pece a jižně je plocha pro strusku s granulační jímkou. V roce 1939 byla při přestavbě instalována dodnes existující šachtová pec a byla rozšířena budova šachtové pece. Objekt se skládá ze tří podlaží, přičemž v přízemí se nachází odběrové zařízení, uprostřed je spalinový kanál a v horním patře plošina vysoké pece. Původní šachtová pec stále existuje a byla v provozu až do roku 1991. Jedná se o šachtovou pec Pilz (Darbinjan, 2017).

Pattinsonova huť a odsíření zinku

Pattinsonova huť se skládá z části budovy, v níž se používal Pattinsonův proces (= severovýchodní křídlo) a z části, která sloužila k odsíření zinku (= severozápadní křídlo).

Pattinsonova huť byla postavena kolem roku 1855-1856 s technologií tzv. Pattinsonova procesu. Původně se Pattisonova metoda používala k výrobě čistého olova z olova obsahujícího drahé kovy. V roce 1885 byla v severozápadním křídle budovy zavedena Parkesova metoda odsířování zinku. V roce 1886 byly na Pattinsonově huti provedeny stavební úpravy rozšiřující ji na dnešní velikost. V roce 1921 byl ukončen pracovně náročný Pattinsonův proces a současně byla vybudována mechanická závěsná dráha (jednokolejka) (Kolditz, 2009). V roce 1943 byla postavena továrna na tvrdé olovo. Po roce 1945 byla nádrž a čerpadla chladicího okruhu Šachtové pece I přemístěna do severovýchodního křídla Pattinsonovy huti. Odsiřování zinku bylo ukončeno v roce 1969 a výroba tvrdého olova byla ukončena v roce 1972 (Kolmschlag, 2010).

Ochrana památek a UNESCO

Budova šachtové pece a Pattinsonova huť jsou památkově chráněné budovy a od roku 2019 jsou zapsány na seznamu světového dědictví UNESCO.

Projekty a aktivity v Muldenhütten

Projekty a aktivity v Muldenhütten

V průběhu let byly vypracovány různé koncepce dalšího využití areálu hutě Muldenhütten, konkrétně budovy šachtové pece a Pattinsonovy hutě, z nichž většina byla zamítnuta. Výňatek je uveden zde:

  • Projektový seminář vídeňských studentů: Rozvoj myšlenek na ekologické a kulturní centrum a koupaliště ve spojení s průmyslovým areálem Muldenhütten
  • Koncepce využití, která počítá s muzejním a gastronomickým využitím v Pattinsonově huti a v závodě na odsíření zinku
  • Koncepce environmentálního a kulturního centra
  • Koncept bazénu ve spojení s průmyslovým souborem
  • Koncept pro gastronomické využití

Sociální a kulturní potenciál

Sociální a kulturní potenciál

Potenciál lokality spočívá především v tom, že jako pilotní projekt lze ve spolupráci památkové péče, vědy, firem a obce vyvinout a vyzkoušet postupy hodnotného a udržitelného nakládání s kontaminovanými památkami.

Vzhledem k velkému počtu srovnatelných lokalit na celém světě může Muldenhütten stanovovat standardy a sloužit jako vzor. Případné koncepce následného využití musí být vždy vypracovány s ohledem na statut světového dědictví.

Dokumenty relevantní pro danou lokalitu

Dokumenty relevantní pro danou lokalitu

Albrecht, H. (1999): Konzeption zur umfassenden Nachnutzung des historischen Hüttenstandortes Muldenhütten bei Freiberg/Sa., Studie im Auftrag der Stiftung Innovation und Arbeit Sachsen.

Darbinjan, F. (2017): Bericht Hüttenkomplex Muldenhütten, Schachtofen I, Schadstoffuntersuchung., Verfasser: Gea SAXONIA.

Hein, D. (2010): Freibergs Hüttenwerke Bilder aus Vergangenheit und Gegenwart., Hrsg.: SAXONIA Standortentwicklungs- und -verwaltungsgesellschaft mbH, Freiberg.

Kolditz, C. (2009): Der historische Hüttenstandort Muldenhütten, Erläuterungsbericht zur denkmalpflegerischen Analytik sowie zu konzeptionellen und entwerferischen Ansätzen.

Kolmschlag, F.-P. (2010): Sieben Jahrhunderte Hüttenstandort Muldenhütten., Hrsg.: Muldenhütten Recycling und Umwelttechnik GmbH.

Kowar, R. (2017): Muldenhütten Ein Rückblick in historischen Postkarten., Hrsg.: Muldenhütten Recycling und Umwelttechnik GmbH, Freiberg.

Mollée, R. (2013): Altlastenprojekt SAXONIA 1993 - 2013 eine Retroperspektive., SAXONIA Standortentwicklungs- und -verwaltungsgesellschaft mbH (Hrsg./Verlag), 1. Auflage, Freiberg.

Předmět výzkumu

  • Sociální a kulturní zhodnocení
  • Udržitelné využívání areálu, zejména budov Pattinsonhütte a šachtové pece.
  • Vývoj a testování dekontaminace památkového objektu
  • Testování spolupráce mezi památkovou péčí, vědou, podniky a obcí