V dole, který byl v provozu až do roku 1990, se těžila především cínová ruda. V důsledku její těžby vznikly dvě odkaliště.

Po uzavření a zakonzervování dolu byly důlní prostory zatopeny. Podle Hösela (1994) má důlní voda obecně vysokou kontaminaci As a F.

Zbytky po zpracování cínu z posledního období těžby od roku 1942 jsou uloženy na výplachových haldách. Hlavními rudními minerály ložiska Ehrenfriedersdorf jsou zinnstein (= kasiterit, SnO2), arzenopyrit (FeAsS) a löllingit (FeAs2) (Hösel, 1994).

Spülhalde 1 se nachází na východním svahu Saubergu v údolí chráněném před větrem a sahá do nadmořské výšky přibližně 597 m. NN až 626 m n. m. NN. Plocha náhorní plošiny je přibližně 6,8 ha a plocha náspu přibližně 1,4 ha s objemem přibližně 442 000 m3. Spülhalde 2 se nachází v nadmořské výšce přibližně 626 m. NN do 660 m n. m. NN. Plocha náhorní plošiny je přibližně 20,0 ha a plocha náspu přibližně 3,8 ha, s kubaturou přibližně 1,5 milionu m3.

Začátek a konec těžby v Ehrenfriedersdorfu

Ložisko Ehrenfriedersdorf je jedním z nejznámějších cínových nalezišť v Krušných horách s více než 750letou historií těžby. Cínová a stříbrná ruda se na ložisku cínových rud Ehrenfriedersdorf/Erzgebirge těží v podzemí již od 13. století. Po určitém přerušení těžby byl provoz obnoven v roce 1936 společností Sachsenerz Bergwerk AG.

V důsledku obnovení těžby byl v roce 1940 na východním svahu Saubergu postaven nový zpracovatelský závod a také odkaliště 1.

Zpracovatelský závod byl uveden do provozu v roce 1942. Zpočátku se zpracovávala pouze trumfová/gangerová ruda. Od počátku 60. let 20. století se zpracovávala také greisenová ruda.

Po skončení druhé světové války v roce 1945 byl zpracovatelský závod v rámci reparací demontován. Rekonstrukce a obnovení těžby rudy začaly v roce 1948. Současně bylo otevřeno nově objevené dílčí ložisko Nordwest-Feld. V roce 1969 byla ukončena injektáž do výplachové haldy 1, neboť ta dosáhla své mezní kapacity.

Místo toho byla v roce 1969 uvedena do provozu proplachovací skládka 2, která byla vybudována nad proplachovací skládkou.

V důsledku zcela nerentabilní těžby ukončila společnost VEB Bergbau- und Hüttenkombinat Freiberg dne 3. října 1990 definitivně těžbu rudy a v souvislosti s tím bylo ukončeno i ukládání materiálu na odkaliště SH 2 (Hösel, 1994).

Po ukončení těžby v Ehrenfriedersdorfu

Vzniklá společnost ZEE – Zinnerz Ehrenfriedersdorf GmbH byla po uzavření dolu Ehrenfriedersdorf pověřena podzemním a povrchovým skladováním a demontáží areálu. V rámci podzemního skladování bylo uloženo nadloží a šachty, proveden zásyp, provedeny analýzy důlních škod a zatopeny důlní budovy. Kromě toho bylo 2. patro čistého dolu připraveno jako návštěvnický důl. Důl byl oficiálně otevřen pro veřejnost v roce 1995.

Dvě proplachovací skládky byly zakryty zeminou, aby se snížila prašnost. Na proplachovací skládce 2 již byla v důsledku sanačních prací provedena skrývka o tloušťce až 10 metrů, zatímco proplachovací skládka 1 je pokryta pouze tenkou vrstvou zeminy.

• Projekt SMSB: „Extrakce strategických kovů a minerálů ze saských důlních hald“ v rámci finančního opatření „r³ – Inovační technologie pro efektivní využívání zdrojů – strategické kovy a minerály“, 2012 – 2016, koordinátor projektu: Helmholtz Institut Freiberg für Ressourcentechnologie
• Pilotní test: Transfer odkališť v těžební oblasti Sauberg Ost-Feld společnosti Zinnerz Ehrenfriedersdorf GmbH“, realizace pokusu: EcoConcept GmbH Chemnitz, vědecká podpora: TUBAF Freiberg, 2002.

Grabner, W. (2012): Der historische Bergbau des Ehrenfriedersdorfer Bergreviers unterbesonderer Berücksichtigung von Aufbereitung und Verhüttung. Im Auftrag der Berggrabebrüderschaft Ehrenfriedersdorf, Pirna, 2012.

Greif, A.; Klemm, W.; Klemm, K. (2008): Influence of Arsenic from AnthropogenicLoaded Soils on the Mine Water Quality in theTin District Ehrenfriedersdorf, Erzgebirge(Germany). Eng. Life Sci., 2008, 8, No. 6, 631–640

Hösel, G.; Hoth, K.; Jung, D.; Leonhardt, G.; Mann, M.; Meyer, H.; Tägl, U. (1994): Das Zinnerz-Lagerstättengebiet Ehrenfriedersdorf/Erzgebirge, Bergbaumonographie, Bergbau in Sachsen Band 1; Hrsg: LFUG und Oberbergamt, Freiberg.

Klemm, W.; Greif, A. (2006): Abschlussbericht: Erarbeitung eines Verfahrens zur Behandlung von Gruben- und Haldensickerwässern. Technische Universität Bergakademie Freiberg, 2006.

Klemm, W.; Paul, M.; Jenk, U.; Meyer, J.; Greif, A.; Hartmann, J. (2015): Die Langzeitentwicklung der Belastung von Flutungswässern in Gruben des sächsischen Erzgebirges – Ergebnisse und Schlussfolgerungen. Conference Paper. Conference: Int. Bergbausymposium WISSYM_2015, Bad Schlema, 31.08.-03.09.2015, 87-98

Merkel, B.; Schaeben, H.; Wolkersdorfer, Ch.; Hasche-Berger, A. (2006): Behandlungstechnologien für bergbaubeeinflusste WässerGIS – Geowissenschaftliche Anwendungen und Entwicklungen. Technische Universität Bergakademie Freiberg, Institut für Geologie, Wissenschaftliche Mitteilungen, 2006.